Jiří z Poděbrad a Evropa
Projekt mírové organisace evropských států
Kde se vzal pojem Evropa ? Krystalisoval ve staré římské říši, kde se používal pro území na sever od Středozemního moře ke hranici, kterou tvořil tok Rýna a Dunaje. Za touto hranicí, říkalo se jí "Limes romanum", sídlili barbaři.Po rozdělení římské říše na východní a západní část se říše dále rozdělila na menší celky: západní část západní poloviny říše měla za hlavní město TREVÍR a východní část západní poloviny říše měla za hlavní město MILÁN. Tam bylo také prohlášeno křesťanství za státní náboženství a proto se tato listina nazývá EDIKT MILÁNSKÝ. Po proniknutí barbarských kmenů ( Hunové, Vizigoti, Vandalové, Alamani, Burgundové, Kvádové, Markomani) na území západní poloviny říše nastává konec latinského císařství a trvá pouze císařství řecké ve východní části bývalé říše římské. Imperium politicky zaniká, ale trvá křesťanství, ve městech zůstávají biskupové, mající určitou autoritu. Biskup římský , trevírský a ostatní se zúčastńují koncilů v Cařihradě (553, 680/81, 869/70) nebo v Nicei (787), které svolává hlava církve, císař řecký. V 8. století vyvstává Evropě nebezpečí arabské. Maurové po obsazení severní Afriky se přes Gibraltarskou úžinu dostávají na Iberský poloostrov, obsazují jej a přes Pyreneje dobývají jižní Francii a blíží se k Paříži. Pod vedením Karla Martella se formuje vojenská moc, která nápor Maurů zastaví v bitvě u Poiters (732) a o pět let později začne vytlačovat Maury zpět k Pyrenejím., odkud přišli.Tato mohutná vojenská síla vyvolaná nutností obrany se za nástupců Karla Martella transformovala do jiné polohy. Byla použita místo k obraně k výboji - k tak zvané "christinisaci Evropy". Pod pláštíkem šíření křesťanství byla dobývána jednotlivá území a poražení obyvatelé násilím přinuceni státi se křesťany . Instituce církve byla použita k podpoře mocenských ambicí. Karel Veliký v roce 800 ve spolupráci s římským biskupem, který na sebe vztáhl titul PONTIFEX MAXIMUS ( titul nejvyššího pohanského kněze v Římě), vztáhl na sebe titul císaře (CAESAR DEI GRATIA) a pokračoval v dobývání Evropy, kterou rozšiřoval od staré hranice Rýn - Dunaj až k Baltickému moři na sever (Dánsko) a k hranici řeckého císařství na východě (Uhry).V té době splynula církev se státem do jedné instituce., biskup byl služebníkem svého pána. V tomto momentě nastává snaha církve vymanit se z područí světské moci - základ pozdějšího boje o investituru. Tato snaha po několika stoletích vyústila v druhou mocnou sílu v Evropě - papežství, které se pustilo do boje s císařstvím. Český
stát si v tomto boji také přihřál svou polívčičku. Kníže Vladislav II. podporoval císaře Fridricha Barbarosu II. proti papeži a v roce 1158 za boj u Milána dostal od císaře titul KRÁL. (ale jen pro svou osobu). Tento boj dvou evropských mocností byl zakončen kompromisem zvaným "WORMSKÝ KONKORDÁT" - jakýmsi ozbrojeným příměřím (Melmuková).
Svoláním lateránských koncilů (1123 -1138/39 - 1179 -1215) se upevňuje papežská moc, moc, která korumpuje, jak nás přesvědčuje Avignonské období. Moc, se kterou všichni evropští panovníci - od Středozemního po Baltické moře - musí počítat. Moc, která vyvolává napětí, polarisuje společnost. U nás se stal za Václava IV. obětí tohoto napětí generální sekretář arcibiskupa Jan z Pomuka, který je podepsán na zakládací listině kaple Betlémské a který byl umučen při výslechu ve věci zmařeného založení západočeského biskupství, které chtěl založit Václav IV. proti vůli arcibiskupa Jana z Jenštejna . Do této bipolární Evropy , zmítající se mezi mocí císařskou a narušenou papežskou (dvoj a trojpapežství) vstupuje se svou třoškou do evropského mlýna husitské hnutí, usilující o autentickou, čistou a nezkorumpovanou církev. Odolá spojeným silám obou evropských mocí - křižáckým výpravám vyhlášených papeži a podporovaných císařem (1420 - 1421 - 1422 - 1426 - 1431). To už jsme v době, která náleží do životopisu
Jiřího z Poděbrad, který se narodil 24.4.1420 v Poděbradech. Jeho otec Viktorin Boček
z Kunštátu byl horlivý husita a traduje se, že Jan Žižka byl kmotrem jeho syna Jiřího. Otec Jiřímu umírá v jeho 7 letech. Jako dítě jistě prožívá ve vyprávění křižácké války. Jako 14ti letý se účastní bitvy u Lipan a je svědkem porážky výkvětu husitských bojovníků jinými husitskými bojovníky. V roce 1435 se zúčastní s českými pány brněnského sněmu, který svolal císař Zikmund, chtěje se přece jenom státi českým králem. Na tomto sněmu byl na návrh císaře Zikmunda zvolen za arcibiskupa dosavadní generální vikář Jan Rokycana a přijata basilejská kompaktáta jako součást zemského zákona. V 17 letech byl jmenován císařem Zikmundem kmetem, to je přísedícím zemského soudu. V roce 1438 jako volitel nového krále po smrti císaře Zikmunda volí Kazimíra Polského. Ale většina zvolila českým králem Albrechta II. habsburského. Jiří se stává přívržencem Hynce Ptáčka z Pirkštejna usilujícího o "doplnění kompaktát" - to jest splnění
koncilních slibů. Ve dvaceti letech je zvolen hejtmanem Boleslavského kraje a rok na to se žení s
Kunhutou ze Šternberka. Ve 24 letech po smrti vůdce utrakvistů Hynce Ptáčka na sjezdu strany
podobojích v Kutné Hoře byl zvolen za její hlavu a od té doby se jí říká strana Poděbradská. Schyluje se ke konfliktu mezi stranou pod jednou (Oldřich z Rožemberka) a pod obojí. Jiří Poděbradský jako zvolený nejvyšší hejtman dobývá 1448 Prahu. Nejvyšším purkrabím (místo zajatého Menharta z Hradce) jmenuje katolíka Zdenka Konopištského ze Šternberka, uvádí Jana Rokycanu do Týnského chrámu na Starém městě pražském. Pražská kapitula od sv. Víta se stěhuje do Plzně. Když mu bylo 29 let, zemřela mu manželka Kunhuta ze Šternberka. Za rok na to se znova žení s Johanou z Rožmitálu. V roce 1451 jedná s císařským legátem Eneášem Sylviem Piccolominim, zastupujícího císaře jako poručníka nezletiletého syna Albrechtova, Ladislava Pohrobka. Na to byl zvolen ve 32 letech zemským správcem než předá vládu Ladislavu Pohrobkovi. Ten byl korunován za českého krále 28.10.1453 olomouckým biskupem. Po nečekaném úmrtí krále Ladislava před svatbou s francouzskou princeznou Magdalenou v listopadu 1457 je Jiří 2.3.1458 zvolen českým králem. V Uhrách byl již dříve (24.1.1458) zvolen králem Matyáš, syn Jana Hunyadyho, kterého král Ladislav držel v Praze ve vězení a Jiří ho po zvolení králem propustil do Uher. Král Jiří se zapojil do evropské politiky. Výsledkem bylo jednání v Chebu v roce 1461.
Měl býti zvolen římským králem, to je pomocníkem císaře Fridricha III. Proti se postavil papež Pius II. - Eneáš Sylvius Piccolomini. V témže roce vypověděl sekty ze země, aby plnil ustanovení kompaktát. Důsledkem bylo první pronásledování, které dopadlo na nově založené společenství v Kunvaldu, které si říkalo "Bratří zákona Kristova " a které známe později jako Jednotu bratrskou.
Dalším tahem krále Jiřího v evropské politice byla snaha vyloučit vliv papežské kurie. Poukazoval na turecké rozpínání na balkánském poloostrově, dobytí Řecka a následnou expansi na sever, která se projevila obsazením Bosny v roce 1463. Navrhoval čelit tomuto nebezpečí mezistátní mírovou smlouvou. Vlastní myšlenka této smlouvy je připisována samotnému Jiřímu z Poděbrad, kterému pomáhal s formulací jeho diplomatický poradce Antonio Marini.
Hlavním cílem projektu bylo odstranění válek v Evropě mezi křesťanskými státy. Navrhovaný mírový spolek měl býti právnickou osobou, který svými orgány připomíná dnešní OSN. Návrh odmítá vertikální strukturu současné společnosti. V této nové organisaci se nepočítá ani
s papežem ani s římským císařem. Všechny státy bez ohledu na velikost mají rovnoprávný přístup k této mírové smlouvě.
Nyní následuje několik vybraných charakteristických citátů.
Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu
Preambule: . . . vytvořit takový svaz spojenectví, míru, bratrství a svornosti, . . . jež by trval
ve formě, jak dále následuje.
1) . . .budeme . . . prokazovati . . . bratrství, . . . nesáhneme po zbraních . . .
2) . . .žádný z nás . . . se nespolčí proti osobě druhého
3) . . .někteří z poddaných . . . spáchají . . . zpustošení, plenění . . .se tím mír a jednota neruší . . .
. . . zločinci . . . budou patřičně potrestáni
4) . . .by . . .někteří z nás začali válku . . .vyslalo . . .naše shromáždění . . . vyslance k urovnání . . . sporů a obnovení míru
5) . . .ten, kdo válku začal . . . je přiveden k pořádku . . .
6) . . .odváží . . . rušiti nynější mír, . . . budou zatýkáni, . . .trestáni jako rušitelé obecného míru . .
7) . . .ukládáme úředníkům . . . nedávali . . . ochranný list . . . aniž si vyhradili . . .
8) . . .vědomě spojí s rušitelem . . . míru . . . nechť je sám trestán stejným trestem jako pachatel. .
9) . . .řád, jenž byl o soudním řízení sepsán . . .znenáhla pozbyl. . . významu . . .prakse mu
výkladem dala úplně jinou podobu . . . je třeba . . . zavésti nová práva
10) . .byly spory ke konci přiváděny . . . bez formalit . . . zbytečných odkladů
12) . .naše shromáždění . . .kteréhokoli křesťanského krále . . .do . . .našeho míru . . . přijímati
13) . .prostředky, jež budou poměrně stanoveny . . .odvedeme . . .
14) . . dále jakým způsobem by bylo postaráno o společnou minci
15) . . aby každý z nás . . .přistoupil k vybírání peněz . . .
16) . . každý z nás . . . měl k nejblíže příští neděli Reminiscere (24.2.1464) městě Basileji
v Německu své vyslance, kteří . . . by tam zasedali . . po dobu pětiletí . . . vytvořili . . .
řádné kolegium. . . po uplynutí . . .shromáždění basilejského . . .následujícího pětiletí ve
městě N. ve Francii a po třetí pětiletí v městě N. v Italii konáno . . .potom vždy po pěti
letech měnilo své sídlo až do doby, než . . . by se rozhodlo jinak.. Posléze ať má vlastní
znak, pečeť a společnou pokladnu a veřejný archiv, syndika (právní úředník veřejné
organisace), fiskála (úředník, zastupující před soudem státní pokladnu)
17) . . aby byla každé zemi zachována neporušená její práva. . .aby do čela . . . úřadů stavěni ti,
kdo z národa toho jsou zrozeni a kdo . . . znají . . . jeho mravy a zvyky
18) . . aby . . .nechyběly prostředky . . .zavazujeme se . . . .
19) . . tvořili jeden hlas my, král Francie spolu s ostatními králi a knížaty Galie, druhý potom . . .
my, králové a knížata Germanie a třetí my, dože benátský pospolu s knížaty a městskými
obcemi¨Italie . . . kdyby . . .se připojil král Kastilie . . . národa hispánského . . . budou . . .
míti . . . . jeden hlas.
20). . některý . . . .z králů . . . vyšle . . .více vyslanců, měli by všichni toliko jeden hlas.
21) . . ten, kdo nyní odmítne poskytnouti pomoc proti Turkům, se prohlásí za zřejmého ochránce
bezbožnosti a nepřátel kříže Kristova
22) . . v případě, že někdo z nás bude povolán do nebeské vlasti, nebude žádému jeho dědici
nebo nástupci dovoleno ujmouti se království . . . dokud by dříve nepřislíbil . . .že on sám
bude . . . všechno . . . zachovávati s nezviklatelnou věrností
23) . . shromáždění . . .usnese . . . něco jiného . . .co bude . . . pracovati pro mír . . k obraně
. . . věrných křesťanů. . .toho . . .budeme . . . dbáti. . . .
Jednání o přijetí návrhu této smlouvy probíhalo 1462-1464 s Benátky, Braniborskem, Saskem, Burgundskem, Polskem, s Uhry a zejména s Francii, která měla celou akci zaštiťovat
S francouzským králem Ludvíkem XI. byla pouze uzavřena dvoustranná přátelská smlouva 18.7.1464. Papežské kurii se podařilo celé jednání zmařit. Papež zrušil kompaktáta a prohlásil Jiřího kacířem a současně všechny poddané zprostil slibu poslušnosti. V roce 1464 nastoupil nový papež Pius II. Uherskému králi Matyášovi, kterému zemřela manželka Kateřina, dcera krále Jiřího, slíbil české království. Domácí oposice, Jednota zelenohorská, přesto, že neuspěla se svými stížnostmi na krále Jiřího na zemském sněmě konaném o sv. Václavu roku 1465, začala se připravovati na válku. Ještě bylo sjednáno příměří do sněmu, který se měl konati o hromnicíc v Jindřichově Hradci roku 1467.Meztím obnovil papež kladbu proti králi Jiřímu, nabádal poddané k odporu proti králi a tím zmařil sjednané příměří do jidřichohradeckého sněmu. Vypukla domácí
válka, do které na pokyn papeže vstoupil uherský král Matyáš. Po různých periteiích se zmocnil Moravy, v únoru 1469 vtrhl do Čech a byl blíže Vilémova obklíčen a poražen. Král Jiří ho
propustil a učinil s ním smlouvu o příměří. Ale papežský legát ji prohlásil za neplatnou, poněvadž "kacířům netřeba daného slova držeti". Král Matyáš znova obnovil boj. Na sněmě, konaném v červenci 1469 v Praze na návrh krále Jiřího zvolen za jeho nástupce Vladislav, syn polského krále Kazimíra. Když svitla naděje, že se spor s králem Matyášem i s papežskou kurií smírně a ve prospěch krále Jiřího vyřeší, zemřel král Jiří 23. března 1471 na vodnatelnost.
Jeho myšlenka o evropském svazku států, který by byl založen na svobodném jejich rozhodnutí takový svazek vytvořit bez diktátu císaře nebo papeže, se po půl tisíciletí začíná pomalu v našich dnech naplňovat.
Živan Kužel
Prameny: Jakub Malý, Vlastenský slovník historický, Praha, 1876
Zdeněk Veselý, Dějiny českého státu v dokumentech, Praha, 1994